Letošní rok nám přináší mnohá opatření, která nás staví do limitních situací. Často jsem se sama sebe ptala, kde je vlastně pravda, co se to děje, čemu a komu věřit? Také se tak někdy ptáte?

Věřím v „Boží mlýny“. Věřím, že „Lež má krátké nohy“ a věřím, že „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.“

To první je postaveno na mé hluboké víře v ŽIVOT, víře v přírodní zákony, které se projevují a dějí, ať se nám to líbí či ne. Nemůžeme život nikdy ošálit žádnou hrou či maskou. Vždy nakonec staneme tváří v tvář všemu, co jsme zaseli. Budeme to muset sklidit. Souhlasíte?

To druhé mi dává naději. Tuto naději v sobě chovám již od první shlédnuté pohádky, kde dobro vždy zvítězilo. A tenkrát to bylo dobře. Ale to jsem byla malá holka a věřila jsem v pohádky. Ale život není pohádka. Je to naše vlastní cesta, přesně taková jakou si ji vyšlapeme. Život mě naučil, že není kategorické dobro a kategorické zlo, je prostě jen rozhodnutí, situace, zkušenost a můj vlastní přístup. Jóga mně naučila, že můj přístup k životu by měl být vědomý a vnímavý. U každého rozhodnutí, v každé situaci bych se měla cítit a jedině tak může můj přístup být pravdivý. Tedy vděčnost za všechny krátké nohy lží, protože jen tak poznáme jestli nežijeme iluzi.

To třetí je pro mě zákon karmy, zákon akce a reakce. Naučil mě nevymlouvat se na „těžký a nefér život“. Poznala jsem, že můj život je přesně takový, jaký si ho přes své prožívání tvořím. Každou svou myšlenkou, slovem a činem. Není koho obviňovat z ničeho a to ani sebe sama. Je jen možnost odvážit se podívat se do svých očích, tam se totiž třpytí světlo duše, a rozhodnout se, už se od ní neodvrátit a jednou pro vždy ji naslouchat. A proč?
Protože TO je to místo, které hledáme v obchodech, na e-shopech, všech účtech Instagramu a Facebooku. Místo, kde se konečně naplníme do sytosti a napořád. Už se vám to někdy touto cestou podařilo? Dovolím si pochybovat.
A už jste to někdy zkusili přes duši? Není to tak těžké a neuchopitelné. Vím, nikdo nás to neučil, spíše naopak, dělali vše proto, abychom na duši zapomněli…ale každý ji máme. Pulzuje hlubokou láskou, stále čeká až si ji všimneme a ona nás bude moci obejmout v bezpodmínečném přijetí. Naše duše je dobro v nás.

Ať se děje cokoli, nezapomínejme na to…obracejme se k tomuto dobru v nás, znovu a znovu, až se toto spojení stane nerozlučitelné a pak se stane to zázračné „Člověče přičiň se a Bůh ti pomůže.“

S vírou a nadějí v další dny

Sára