Pomalu vplouváme do období podzimních barev a není asi nikdo z nás, kdo by již necítil únavu a rozpačitost nad událostmi letošního roku. Na jaře jsme byli postaveni do situace, které šlo jen stěží věřit, v létě jsme si trochu oddychli a těšili se na klidný doběh roku…a nyní jen nechápavě kroutíme hlavami a není asi člověka, který by se aspoň jednou nezeptal “ Co se to vlastně děje?

Také se na tuto otázku ptávám, docela často. A když se soustředím na vnější dění, odpovědí mi je: “ Děje se zmatek, nesoulad, nátlak a zamlžování.” Cítím, že se nemohu spolehnout ani na jeden vnější zdroj informací. Každý den vychází mnoho komentářů, rozvah, rozhovorů s odpovědnými osobami a přitom se lidé cítí stále bezradní a bezmocní.
Tak se víc a víc ptám, jak je to možné? A jediná odpověď, která mi dávala smysl byla, že z žádného tohoto zdroje informací nedostáváme PRAVDU. Možná si říkáte, že to není žádný velkolepý objev. Upřímně pro mě docela byl, protože v souvislostech událostí letošní roku, jsem si uvědomila, že do této chvíle jsem stále věřila, že žiji v “bezpečnější a svobodnější” části světa.

Realita se ale ukázala být jiná a protože jsem se v životě naučila vnímat svou vnější realitu přes svou realitu vnitřní, začala jsem se ptát znovu, ale tentokrát jsem svou pozornost obracela k sobě, do svého srdce. A najednou odpovědí na otázku “ Co se to děje?” nebylo “zmatek či nátlak”, odpovědí bylo “ZKUŠENOST”. A ano, ta zkušenost v sobě nese vnější nátlak, strachování se, a nejistotu, ale já zjišťuji, že když se ven, do světa obracím s čímkoli, přes své srdce, udržuji tak svůj prostor stále stabilní a bezpečný, nehledám odpovědi a vysvětlení jako spásu od vnějšího světa, nepožaduji na vnějším světě vůbec nic a také ho za nic neobviňuji. Velmi trpělivě a pokorně se obracím ke svému srdci a hledám odpovědi a podporu tam. Poznávám pak pravdu především o sobě a to stačí. A v tu chvíli je “zkušenost strachu a nejistoty” jen “zkušeností poznání”, že když se neupnu na nic a nikoho ve vnějším světě, včetně vlastních představ o nich, tak zůstávám u sebe, zůstávám svobodná a to v jakékoli vnější realitě, kterou nám řeka života přináší.

A jak tedy chceme žít svůj život? Obráceni ven, poptávající, požadující a očekávající po druhých? Nebo život obrácený v každém okamžiku do toho nejvíce láskyplného, přijímajícího prostoru, který v sobě neseme odjakživa, do našeho duševního srdce?

Podívejme se ven do přírody. Dívejme se pozorně, prohlédněme si Zemi a prociťme Život. Tato síla je úplně opačné polarity než síla, kterou nás zahlcují média. Tato síla je stejné podstaty jako naše srdce, jako my sami, rozumíme jí a tedy sem se obracejme pro pravdivé odpovědi, pro podporu. A znáte to, z pravdy máme dobrý hřejivý pocit, který se rozlije po celém našem těle…a tak to poznáme😉